Slávy Dcera, jak asi číst předzpěv…

Předzpěv je na Wikisource. Takhle vypadá elegické dvouverší:

-.. -.. -.. -.. -.. --
-.. -.. -   -.. -.. -

Sanity check: slavicheck.sc

První třetina:

Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
-  .   . -  -   -  .    . -  -   - .  . - -
někdy kolébka, nyní národa mého rakev.
-  .  . -  .   . -  - . .  - .  . -

Stůj noho! posvátná místa jsou kamkoli kráčíš,
-    . .   -  -  -  -  -  -    -  . .  -  -
k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,
-   . .   - .   . -   -     .   . - .  . -

neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
-   . . -    . . - .  .  -    . .  -   .  . -  -
jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.
-   .   .  - -    -   -  . . - .  . -

Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou
-    . .  -   -  -  -  -  .    .    -  .  . -  -
v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil.
-     .  .  -    -  -     -  . .  - .  .  -

Horši nežli divé války, hromu, ohně divější,
-  .  .  -  . .  -  -   -  -   - .  . -  -
zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.
-  . . -   -  -   -    .  .  -  .  . -

Ó věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,
- . . -  -  -   . .  -   - -   .   . - -
ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz!
- .  . -   .  . -  -  .  . -  .  . -

Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,
-  . .  -   - -  .   . -   -  -  .  . -  -
od Dunaje k hltným Baltu celého pěnám:
-  . . -  -    -   -  .  . - .  . -

krásnohlasý zmužilých Slavjanů kde se někdy ozýval,
-   . .  -  .  . -    .   . -  .   .  -  .  .- -
aj oněmělť už, byv k ourazu zášti, jazyk.
-  .. -    -   -   -   . .  -  .   . -

A kdo se loupeže té, volající vzhůru, dopustil?
- .   .  -  . .  -   . . - -  -   .   . -  -
Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé?
-   .  . -   -    -   - . .  -  .    . -

Zardi se závistná Teutonie, sousedko Slávy,
-  .  .  - -   -  -  - . .  -  .  .  -  -
tvé vin těchto počet zpáchaly někdy ruce,
-   -   -   .  . -   -  .  .  -  .  . -

neb krve nikde tolik nevylil černidla že žádný
-   . .  -  .  . -   . . -   -  - .   .  -  -
nepřítel, co vylil k záhubě Slávy Němec.
-  - -    .  . -   -   . .  -  .  . -

Druhá třetina:

Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
-   .  . -  .   . -    .  . -  -   - . .  -  -
ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.
-   .   .  -    - -  - . .   -   .  . -

Nechť ruce, nechťby jazyk v okovy své vázal otrocké,
-     . .   -    .  . -   . .  -  -   - .   . -  -
jedno to, neb nezná šetřiti práva jiných.
-  .  .   -   -  -  -  . .  -  .  . -

Ten kdo trůny bořil, lidskou krev darmo vyléval,
-   -   -  .  . -    -  -    -    -  .  . - -
po světě nešťastnou války pochodni nosil:
-  .  .  -  -  -    -  .  . -   .  . -

ten porobu slušnou, buď Goth, buď Skýtá, zasloužil,
-   . . -  -   -    -   -     -   -  .   . -   -
ne kdo divé chválil příkladem ordě pokoj
-  .   . -  -   -   -  .  .   - .  . -

Kde jste se octly milé zde bydlivších národy Slávů,
-   .    .  -  .  . -  .   .  -  -    - . .  -  -
národy, jenž Pomoří tam, tuto Sálu pily?
- . .   -    . . -  -    . .  - .  . -

Srbů větve tiché, Obodritské říše potomci,
- -  -  .  .  -   ..  -  -   - .  . -  -
kde kmenové Vilců, kde vnukové jste Ukrů?
-   .  . -  -  -   -   .  . -  .    . -

Na pravo šíře hledím, na levo zrak bystře otáčím,
-  .  .  - .  .  -    .  . -  -    -  .   .- -
než mé darmo oko v Slávii Slávu hledá.
-   -  -  .  .-  -    . . -  .  .  -

Rci strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obětné
-   .   .   -   .  . -    -   -   . .  -    .  .-  -
dávnověkým tehdáž pálily žertvy bohům:
-  . . -   -  -   - . .  -  .   . -

kde jsou národové ti, jejich kde knížata, města,
-   -    - . . -  .   . -    -   -  . .   -  -
již prvý v severu zkřísili tomto život?
-   - -  .   . -  -   . .  -  .  . -

Jedni učíce chudou Europu plachty i vesla
-  .  .- .  .  -   - - .  .    -  - -  -
chystati a k bohatým přes moře vésti břehům,
-   . .  - .   . -   -    . .  -  .  .  -

kov tu jiní ze hlubin stkvoucí vykopávali rudných,
více ku poctě bohům nežli ku zisku lidem.

Tam ti neourodné rolníku ukázali rádlem,
by klas neslo zlatý, brázditi luno země.

Lípy tito, svěcený Slávě strom, vedlé pokojných
cest sadili, chládek by stlaly vůkol i čich.

Muž syny města učil stavěti, v nich vésti kupectví,
a mláď svou učily tkávati plátno ženy.

Národe mistrovský, jakové pak máš za to díky?
Rozškubaný hnusné zpotvořenosti věnec.

Jak včely, med poznavše, ihned se do oulu cizího
hrnou stádně a pak matku i dítky bijí: