Slávy Dcera, jak asi číst předzpěv…

Předzpěv je na Wikisource. Takhle vypadá elegické dvouverší:

-.. -.. -.. -.. -.. --
-.. -.. -   -.. -.. -

Sanity check: slavicheck.sc

První třetina:

Aj zde leží zem ta před okem mým slzy ronícím,
-  .   . -  -   -  -    - .  .   - .  . - -
někdy kolébka, nyní národa mého rakev.
-  .  . -  .   . -  - . .  - .  . -

Stůj noho! posvátná místa jsou kamkoli kráčíš,
-    . .   -  -  -  -  -  -    -  . .  -  -
k obloze, Tatry synu, vznes se, vyvýše pohled,
-   . .   - .   . -   -     .   . - .  . -

neb raději k velikému přichyl tomu tam se dubisku,
-   . . -    . . - .  .  -    . .  -   .  . -  -
jež vzdoruje zhoubným až dosaváde časům.
-   .   .  - -    -   -  . . - .  . -

Však času ten horší je člověk, jenž berlu železnou
-    . .  -   -  -  .  .  -    -    -  .  . -  -
v těchto krajích na tvou, Slávie, šíji chopil.
-     .  .  -    -  -     -  . .  - .  .  -

Horší nežli divé války, hromu, ohně divější,
-  -  -  .  . -  -  -   .  .   - .  . -  -
zaslepenec na své když zlobu plémě kydá.
-  . . -   -  -   -    .  .  -  .  . -

Ó věkové dávní, jako noc vůkol mne ležící,
- . . -  -  -   . .  -   - -   .   . - -
ó krajino, všeliké slávy i hanby obraz!
- .  . -   .  . -  -  .  . -  .  . -

Od Labe zrádného k rovinám až Visly nevěrné,
-  . .  -   - -  .   . -   -  -  .  . -  -
od Dunaje k hltným Baltu celého pěnám:
-  . . -  -    -   -  .  . - .  . -

krásnohlasý zmužilých Slavjanů kde se někdy ozýval,
-   . .  -  .  . -    .   . -  .   .  -  .  .- -
aj oněmělť už, byv k ourazu zášti, jazyk.
-  .. -    -   -   -   . .  -  .   . -

A kdo se loupeže té, volající vzhůru, dopustil?
- .   .  -  . .  -   . . - -  -   .   . -  -
Kdo zhanobil v jednom národu lidstvo celé?
-   .  . -   -    -   - . .  -  .    . -

Zardi se závistná Teutonie, sousedko Slávy,
-  .  .  - -   -  -  - . .  -  .  .  -  -
tvé vin těchto počet zpáchaly někdy ruce,
-   -   -   .  . -   -  .  .  -  .  . -

neb krve nikde tolik nevylil černidla že žádný
-   . .  -  .  . -   . . -   -  - .   .  -  -
nepřítel, co vylil k záhubě Slávy Němec.
-  - -    .  . -   -   . .  -  .  . -

Druhá třetina:

Sám svobody kdo hoden, svobodu zná vážiti každou,
-   .  . -  .   . -    .  . -  -   - . .  -  -
ten kdo do pout jímá otroky, sám je otrok.
-   .   .  -    - -  - . .   -   .  . -

Nechť ruce, nechťby jazyk v okovy své vázal otrocké,
-     . .   -    .  . -   . .  -  -   - .   . -  -
jedno to, neb nezná šetřiti práva jiných.
-  .  .   -   -  -  -  . .  -  .  . -

Ten kdo trůny bořil, lidskou krev darmo vyléval,
-   -   -  .  . -    -  -    -    -  .  . - -
po světě nešťastnou války pochodni nosil:
-  .  .  -  -  -    -  .  . -   .  . -

ten porobu slušnou, buď Goth, buď Skýtá, zasloužil,
-   . . -  -   -    -   -     -   -  .   . -   -
ne kdo divé chválil příkladem ordě pokoj
-  .   . -  -   -   -  .  .   - .  . -

Kde jste se octly milé zde bydlivších národy Slávů,
-   .    .  -  .  . -  .   .  -  -    - . .  -  -
národy, jenž Pomoří tam, tuto Sálu pily?
- . .   -    . . -  -    . .  - .  . -

Srbů větve tiché, Obodritské říše potomci,
- -  -  .  .  -   ..  -  -   - .  . -  -
kde kmenové Vilců, kde vnukové jste Ukrů?
-   .  . -  -  -   -   .  . -  .    . -

Na pravo šíře hledím, na levo zrak bystře otáčím,
-  .  .  - .  .  -    .  . -  -    -  .   .- -
než mé darmo oko v Slávii Slávu hledá.
-   -  -  .  .-  -    . . -  .  .  -

Rci strome, chráme jejich rostlý, pode nímž se obětné
-   .   .   -   .  . -    -   -   . .  -    .  .-  -
dávnověkým tehdáž pálily žertvy bohům:
-  . . -   -  -   - . .  -   .  . -

kde jsou národové ti, jejich kde knížata, města,
-   -    - . . -  .   . -    -   -  . .   -  -
již prvý v severu zkřísili tomto život?
-   - -  .   . -  -   . .  -  .  . -

Jedni učíce chudou Europu plachty i vesla
-  .  .- .  .  -   - - -  -    .  . -  -
chystati a k bohatým přes moře vésti břehům,
-   . .  - .   . -   -    . .  -  .  .  -

kov tu jiní ze hlubin stkvoucí vykopávali rudných,
-   .  . -  .  .  -   -     -  . . - . .  -  -
více ku poctě bohům nežli ku zisku lidem.
- .  .  -  .  . -   -  .  .  -  .  . -

Tam ti neourodné rolníku ukázali rádlem,
-   .  . - -  -  -  - .  .- . .  -  -
by klas neslo zlatý, brázditi luno země.
-  -    -  .  .  -   -   . .  - .  . -

Lípy tito, svěcený Slávě strom, vedle pokojných
- .  . -   .  . -  -  -  -      -  .  . -  -
cest sadili, chládek by stlaly vůkol i čich.
-    . . -   -   -   -  .   .  - .   . -

Muž syny města učil stavěti, v nich vésti kupectví,
-   . .  -  .  .-   -  - .   .      -  .  . -  -
a mláď svou učily tkávati plátno ženy.
- -    -    .. -  -  . .  -   .  . -

Národe mistrovský, jakové pak máš za to díky?
- . .  -  -   -    . . -  -   -   .  .  - -
Rozškubaný hnusné zpotvořenosti věnec.
-  .  . -  -   -  -   . . -  .  . -

Jak včely, med poznavše, ihned se do oulu cizího
-   .  .   -   -  - .    .-    .  .  - .  . - -
hrnou stádně a pak matku i dítky bijí:
- -   -   .  . -   -  .  . -  .  . -